K použití kamerového systému jako prostředku sledování zaměstnanců Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5 As 158/2012 konstatoval, že „k instalaci kamerových systémů, s ohledem na jejich povahu a zásah do osobní integrity osob, je možné přistoupit až tehdy, pokud už veškeré méně invazivní prostředky selhaly anebo by nebyly schopny naplnit vytyčený účel, který je sledován. Je zcela nepochybné, že kamerový systém ve srovnání s jinými prostředky (např. personálními, mechanickými), které mohou dosáhnout naplnění účelů žadatelem sledovanými, zasahuje základní lidská práva, a to právo na soukromí a na soukromý rodinný život […], a tudíž i do lidské důstojnosti, z které tato práva vyplývají“.
Skryté sledování je v tomto ohledu významnějším zásahem do soukromí než sledování, o němž osoby vědí, zásah do soukromí však představují oba tyto způsoby sledování.
Je-li navíc rozlišovací schopnost kamer natolik vysoká, že bylo možno rozpoznat jednotlivé osoby (zaměstnance), včetně drobných detailů, a vzhledem k intervalům 5 – 10 vteřin mezi pořízením jednotlivých snímků bylo možno podrobně sledovat jejich činnost, a to po převážnou část pracovní doby. K významnému zásahu do jejich soukromí tedy došlo.
Deklarované účely použití kamerového systému spočívající např. v kontrole otevírací doby, monitorování pracovní doby a rozložení pracovní zátěže, je způsob k jejich dosažení způsobilý, neboť umožňuje zjistit, kdy a který zaměstnanec se v prodejně nachází, avšak je zřejmé, že zaměstnavatel může zvolit mírnější prostředky, např. čipové karty nebo kameru snímající výhradně prostor vstupu do prodejny, a není třeba sledovat přímo zaměstnance u prodejního pultu. Výkon zaměstnanců pak lze měřit i podle dosažených výsledků.
Je-li primárním účelem použití kamerového systému ochrana majetku zaměstnavatele, pak by kamerový systém měl být zaměřen na místa, kde se nachází tento majetek.
Příslušný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2014, č.j. 8A 182/2010 – 69-77, který řeší podrobnosti konkrétního případu, se přikládá jako příloha.
JUDr. Miroslav SOBOTKA, právník OS ECHO